Warcraft

Warcraft je velký (nejen) herní fenomén a ještě větší obchodní značka, vlastní film byl tedy jen otázkou času. Dopadnout to vždy mohlo všelijak. Mohl to natočit Uwe Boll, mohlo ta dokonale nevystihnout ducha předlohy (např. ve snaze o kopírování Pána prstenů), mohly zklamat efekty. Nestalo se nic z toho. První filmový Warcraft není sice dílem dokonalým a budu mu v této recenzi několik věcí vyčítat, ale rozhodně nedělá svému univerzu ostudu, je natočen s citlivostí a naštěstí také dovede překročit stín předlohy a fungovat jako samostatný film.

Svět Warcraftu je poněkud jiný, než jiné velké a známé fantasy vesmíry, a troufnu si říct, že dospělejší. Nemyslím teď velkou barevnost, ale spíše rasy tohoto světa a jejich soužití. Počínaje nejpozději Warcraftem II a kulminující ve Warcraftu III i ve WoW není totiž tento svět rozdělen na „ty zlé“ a „ty hodné“. Asi jediným skutečným záporákem je Plamenná legie. U těch ostatních se vždy spolu mísí čestné jednání s různými chybami, ctnosti s charakterovými vadami a předsudky s rozumem.

Orkové tu nejsou ti zlí a lidé ti dobří… tedy ne nutně. Hráč vždy měl příležitost vidět pohled na konflikt z obou stran, vždy tu byli hrdinové i padouši na obou stranách. Dokonce ani Arthas coby Lich King nebyl čistý padouch, ale svým způsobem byl jeho příběh spíše smutný. V tomto svět Warcraftu ostře konstrastuje s přísně dualistickým tolkienovským pojetím fantasy. A nutno říct, že je díky tomu tento svět podstatně realističtější a modernější.

Bylo tedy jasné, že film musí být jiný, než kupř. Pán prstenů. Tady se nebude hrát na velké zlo, ale spíše politiku. Ovšemže se mohlo stát, že by producenti, ve strachu z nepochopení, zametli tohle pod koberec a jednoduše řekli „orkové jsou ti zlí, lidé ti hodní“. Konec konců, bylo by to i v duchu první warcraftí strategie, jejíž příběh film shrnuje. To se ale naštěstí nestalo a já musím s radostí (jako zarytý Horďák…) kvitovat, že zde orkové mají hodně prostoru, že je mezi nimi řada sympatických a rozumných postav a že je děj z velké části vyprávěn z jejich perspektivy.

Na této straně barikády se tedy setkáváme s Durotanem, jeho ženou Drakou a přítelem Orgrimmem. Orkové tu nejsou do počtu: tito válečníci z klanu Frostwolf patří mezi jednoznačné hlavní hrdiny celého filmu. Setkáme se tu v drobnějších rolích i se známými orky, jejichž čas teprve přijde: novorozenec Thrall či Grom Hellscream. Velkou roli hraje také Blackhand a jako hlavní záporná postava filmu překvapivě velmi dobře zpracovaný Gul’dan. Konečně pořádný záporák, chtělo by se mi říct. Co je úchvatné, je zpracování CGI orků, kteří jsou skutečně jako živí a vlastně působí i lépe, než např. ve videu k Warlords of Draenor od Blizzardů.

V lidském týmu je hlavním hrdinou Anduin Lothar v podání Travise Fimmela. Ten hraje dost podobně, jako ve své roli Ragnara, na což někteří spílají, ale mně to do daného světa vlastně docela sedlo. Postavy mágů Khadgara (Ben Schnetzer) a Medivha (Ben Foster) byly také překvapivě dobře napsané i obsazené. Stejně tak Garona (Paula Patton) či král Llane (Dominic Cooper). Neměl jsem celkově s napsáním postav a jejich herci žádný problém, ačkoliv ve srovnání s Pánem prstenů musí Warcraft nutně ztrácet: tady nejsou herci jako Ian McKellen, Viggo Mortensen či Bernard Hill. Stejně tak nejsou scény skoro až divadelně vypiplány a repliky nejsou převzaty od mistra anglického jazyka, jakým byl Tolkien. Něco takového by ale do Warcraftu stejně asi moc nepasovalo. A trpaslíky z Hobita ansámbl z Azerothu přehrává na celé čáře…

Příběh je dostatečně zajímavý a nikoliv lineární. Není v něm dokonce ani nouze o zvraty. Pouze, a to je asi největší má výtka, dost film ztrácí tím, že má pouze dvě hodiny a že v nich musí rozehrát poměrně dost linií. Někdy tak působí vyprávění dost zkratkovitě a nelogicky. Chemie mezi postavami také nutně trpí tím, že není dost prostoru k jejímu budování.

Místy je film rovněž až moc komorní. Některé výjevy ze Stormwindu působí trochu televizně, i když přirovnání k papundeklové české pohádce, se kterým se občas v recenzích setkáme, je podle mě možná až přehnané. Jindy má naopak film opravdu epický záběr: hlavně v úvodu na Draenoru a pak také v závěru u temného portálu.

Pomrkávání na hráče je zde dost, počínaje murlokem pod mostem a konče tím, že podobně jako ve hře, i tady končí lesy na obzoru a za nimi už jsou náhle zasněžené hory. Místy se film poněkud zbytečně blíží WoW (Dalaran už létá). Každopádně, za mě už snad chybělo jen to, aby jeden hrdina do sebe nechal bušit, další ho léčil a třetí mlátil monstrum do zad. A trochu víc orkštiny. Resp. celkově více orků. Ale to už je otázkou každého preferencí.

Co se hudby týče, není vyloženě špatná a třeba hlavní motiv ujde, ale víc jsem si jich nezapamatoval a tak výrazná, jak přímo z WoW není. Což je dobře poznat u titulek, ve kterých náhle zazní hudba z login screenu.

Závěrem: Warcraft nemá dnes na poli fantasy konkurenci a rozhodně je smysluplnějším počinem, než celý Hobit. Zatím se pořád pár chyb dá najít, ale na pokračování už se velmi těším. Až v něm budou i šamani, trollové, taureni, qirrajové, titáni, draci, staří bohové, nemrtví atd., tak to bude dokonalost sama. Materiálu tady už je na prakticky neomezeně filmů. Teď už jen, aby byly tržby.

Leave a Reply

Name and Email Address are required fields. Your email will not be published or shared with third parties.