Suicide Squad

Film Suicide Squad jsem z letošní nabídky velmi očekával. Ať už pro tu samotnou myšlenku spojení záporných postav v komiksové týmovce, pro drsnější pojetí s černým humorem, popř. proto, že film napsal a zrežíroval David Ayer, jehož Fury a Patrolu považuji v příslušných žánrech za jedny z vůbec nejlepších. Dílem i díky těmto očekáváním byl pro mě film nakonec spíše zklamáním a v tomto článku se pokusím zmínit věci, které mě rozčarovaly nejvíc. Teprve v jeho závěru se pak podívám na to, co ve filmu bylo dobré, protože to dílo není špatné. Je to spíše přehlídka promarněných příležitostí, tedy kromě toho, že jak už jsem nastínil, od Ayera jsem čekal něco mnohem lepšího, tedy v tomhle ohledu to vnímám především jako promarněnou příležitost pro něj.

Nejsem zjevně sám, kdo má problém už s dějem, ale také s vyprávěním. Základní zápletka zní sice nejprve zajímavě, ale když se nad ní začne člověk zamýšlet, zjistí, že to je vlastně úplná blbost. Vládní zmocněnkyně zde dospěje k názoru (poté, co Superman a spol. opakovaně rozboří Metropolis i Gotham), že tito nadlidé (resp. metalidé) by mohli být problém a proto by nebylo špatné mít proti nim pojistku, tj. vlastní skupinu lidí se schopnostmi. Potud dobré. Jenže jen, co se setkáme s výslednou skupinou, je nám jasná jedna věc: tihle lidé vesměs až zas tak zvláštní schopnosti nemají.

El Diablo umí ovládat oheň, což se šikne možná proti lidem, ale zase už ne tolik proti např. Supermanovi, který rozchodil atomovku vcelku bez problému. Killer Croc akorát vypadá drsně a je očividně o trochu silnější než normální chlápek, což ale opět neznamená, že by v přetlačované zvládl generála Zoda nebo Wonder Woman. Boomerang, Katana a Deadshot umí dobře vrhat, porcovat mečem či střílet, ale to je opět staví pouze na úroveň trochu drsnějších vojáků. Úplně mimo je pak zařazení Harley Quinn, která je sice hot, šílená a agresivní, ale pořád je to jen padesátikilová holka bez zvláštních schopností či bojového výcviku, takže divák poněkud nerozumí tomu, proč musí být hlídána v dvojí kleci pomalu celou četou mariňáků a hlavně, proč si někdo myslí, že by tato osoba mohla pomoci v boji proti metalidem. V Avengers jsou také někteří „jen lidé“, ale Black Widow či Hawkeye mají alespoň za sebou intenzivní výcvik a pestré zkušenosti z bojového nasazení. Vedle toho být prostě jen psychopat není superschopnost, ale nemoc. Jediná postava, která se tomuto vymyká, je Enchantress, která mě ve filmu relativně zaujala, o té však níž.

Děr v logice je samozřejmě víc. Kdybych je ale víc rozebíral, nedokázal bych se vyhnout spoilerům. Za všechny zmíním tu scénu, kde dojde k starému dobrému postupu „boss likviduje své lidi, aby bylo vidět, jak je nelítostný“. Většinou to trochu zvyšuje respekt k postavě, ale zároveň působí hloupě, přičemž v Suicide Squad to platí dvojnásob. No, a některé díry vznikly samozřejmě kvůli až moc stříhajícímu stříhači, kterého po zádech bičoval pohůnek z producentského studia.

Příběh ale není jen děravý, je i prostě slabý. Chybí mu rozmach a epičnost. Tím nemyslím, že by nutně muselo být větší měřítko. Komorní příběhy (Fury, Patrola) Ayer dokázal vždy podat skvěle. Ale ty měly hloubku a zarývaly se pod kůži. To tady nehrozí. Tohle není realistické drama o bandě chlápků, ale od prvního momentu prvoplánovitá komiksovka. A ta by potřebovala trochu širší svět. Když se ti největší antihrdinové potácejí celý film po jedné ulici, připadáme si ochuzeni. Jen pro srovnání si vezměme, na kolika různých místech po celém světě se odehrává Kapitán Amerika: Občanská válka. Není to jen o rozpočtu, stopáži a výpravě, ale také o tom, jestli postavy a příběh dostanou dostatečný prostor a mají se kterým směrem rozvíjet. Navíc sám příběh je hloupý a je to zas variace na téma „kterak si hrdinové nasrali do vlastního hnízda“.

I špatný příběh se dá podat dobře, což konec konců sám Ayer dokázal v Sabotáži, ve které (spolu s Arnoldem) vykřesal ze zmatené zápletky docela ucházející thriller. Zde však, zdá se, jede Ayer i jako vypravěč na půl plynu. Hlavně první část Suicide Squad působí takřka odflákle, když jsou jednotliví hrdinové hned za sebou představení v krátkých „medailoncích“. Více si ušetřit práci s uváděním nového charakteru snad ani nejde. Scény z vězení sice pak nejsou úplně špatné, ale i tak ve výsledku klopýtá vyprávění odnikud nikam. Ovšem tady bych nutně nedával vinu režisérovi, jako spíš požadavkům, které na něj byly kladeny. Stopáž není zas tak velká, aby se zvládla rozehrát od nuly týmovka takových rozměrů a aby v ní každý byl dostatečně zapracován. Opět (jako u Batman vs. Superman) máme pocit, že chybí důležité scény, že jsou mezi jednotlivými událostmi skoky a že by se měly některé věci pro plynulost dovyprávět. Některé momenty naopak působí, že by klidně vystřiženy být mohly a jsou ve filmu jen proto, že byly v traileru (Harley Quinn rozbíjí výlohu).

Není to ale jen scénář, co je okleštěno. Velmi bolestivě člověk pozná též rating PG-13. Film o Batmanovi, který padouchy loví zásadně živé, či o Supermanovi, který by měl být pilířem optimismu, může být zpracovaný bez krve a intenzity, ale pokud mám příběh o skupině drsných antihrdinů, z nichž někteří jsou vraždící psychopati a navíc celý marketing zaměřený zejména na postavu Jokera v nás vyvolává zdání, že půjde o psychoticky krvavou podívanou, pak je něco špatně, když nevidíme ani jeden krvavý flíček. Nemluvě o tom, že už tak z akčních scén vyprchává napětí, když jsou nepřátelé zase bezejmennými řádovými poskoky z papíru.

Tím se dostáváme k tomu, že akce (ve Fury fenomenální) je zde dost slabá a nevýrazná. Přesně jediný moment (ten s Deadshotem) je pamětihodnější, jinak je akce relativně málo, odehrává se potmě, zabíjí se v ní neurčití poskokové a není ničím moc zajímavá. Není vůbec využit potenciál jednotlivých postav, které by měly bojovat každá určitým způsobem. Žádné zajímavé nápady, dobrá choreografie nebo uhrančivý realismus.

Charaktery jsou obecně nevytěžené akčně i příběhově. Je to dáno jejich množstvím. Trochu více prostoru dostávají leda Harley Quinn a Deadshot. Harley je asi podána docela dobře, akorát, jak už jsem psal výše, to ztroskotává na uvěřitelnosti. Harley není skvělý bojovník, ani taktik (jako Joker), je jen šílená (a sexy). Není vůbec jasné, proč by se jí měl člověk bát. Deadshot z toho nakonec vychází jako hodný taťulda, což krapet podkopává ten koncept „skupiny nejhorších padouchů“. Pak má o něco víc prostoru (a významu) El Diablo, ale jinak je zbytek týmu prakticky zbytečný. Katanu nebo Killer Croca mohli kupř. vyškrtnout úplně v klidu.

Postava, která mě naopak mile překvapila, byl Boomerang. Jaie Courtneyho v ní člověk skoro ani nepozná, navíc v ní poprvé od Spartaka není vyloženě otravný. Docela vtipný a rázovitý australský buran mohl dostat víc prostoru, jak v akci (tam si s jeho bumerangy mohli tvůrci přece tak vyhrát…), tak i ve více hláškách či v nějakém důležitějším (třeba překvapivém) místu v ději.

Celkově mezi postavami docela chybí chemie. Přitom se nejedná o špatné herce, jen nemají moc co hrát. Jakž takže se vybuduje vztah mezi Deadshotem a Rickem Flagem (Joel Kinnaman hraje docela dobře), který jde od pohrdání k jakési formě respektu. Ale jinak se postavy moc o vztahy ani nesnaží. Proč taky? Harley je šílená, Killer Croc je… no, krokodýlodlak?

Hodně se toho namluvilo o absenci scén s Jokerem. Jacísi zoufalci údajně sepisují petici kvůli jeho vystříhání. Nevím. Nakonec mi přišlo, že je tam Jokera tak akorát. Ten film konec konců nebyl o něm, ani o jeho vztahu s Harley. Kdyby se víc rozvíjela tato vedlejší linka, mohl by z toho vzniknout mišmaš dvou nesourodých filmů. Co se samotného Jareda Leta týče, tak materiály před filmem nás uváděly do přesvědčení, že bude Jared psychodémonický a že po Heathu Ledgerovi znovu redefinuje tuto postavu. Nevím. Přišlo mi, že spíš hraje Jaredovo nalíčení, než on sám. Zcela určitě se pak nechytá na Ledgerova roztěkaného maniaka, ale vlastně ani ne na Nicholsonova gangstera, který si strašně užívá, že je gangsterem.

Když se ještě vrátím k těm postavám, musím znovu říct, že se jedná o problém týmovky. Umím si představit zajímavé sólové filmy o skoro komkoliv ze skupiny. Ale najednou je uvést a to tak, že je jasné, že nemůžou mít dost prostoru, to je pro tyto charaktery smrt. DC se snaží dohnat Marvel, ale ten většinu hlavních postav dobře etabloval v sólových filmech, abychom jim mohli držet palce v týmovkách.

Abych pořád jen nehanil, zkusím teď říct pár pozitiv. Kampaň (tím myslím trailery, plakáty) atd. se nepočítá, ale byla vedena skvěle. O to větší bohužel byla očekávání. Samotný námět má taky něco do sebe. Vyvrhelové hození na sebevražednou misi. Proč ne? To by ale ta mise musela být opravdu sebevražedná. A vyvrhelové by museli být vyvrhelové…

Už jsem zmínil, že herci nejsou špatní. Určitě bych vyzdvihl Margot Robbie (která není „jen“ hot), Willa Smithe (pořád stejný čipera jako dřív, zatraceně, jak já bych chtěl Bad Boys 3) či Jaie Courtneyho jako Boomeranga. Dobrá je též Cara Delevingne v roli Enchantress, čímž se dostávám k této postavě, kterou hodnotím jako zajímavou a u které jsem byl nakonec rád, že měla takovou roli ve filmu, jakou měla. Škoda, že prostě nebyl celý film o ní. Nebo Enchantress vs. Boomerang, to by teprve byl film, ale to už jsem se nechal trochu unést.

Jo, taky tam je Scott Eastwood, který pořád paběrkuje menší role, i když má charisma po tatíkovi a klidně bych mu nějakého protagonistu v třeba westernu svěřil. A pár dobrých scén. Třeba Deadshot v „berserker módu“, závěrečná bitka, některé scény s Enchantress nebo Slipknotův a Boomerangův plán na útěk. Ale to prostě není dost. Ne u komiksárny s takovým potenciálem, ne u filmu Davida Ayera. Teď už bych si jen přál, aby se vrátil ke svým realistickým námětům.

Leave a Reply

Name and Email Address are required fields. Your email will not be published or shared with third parties.