Star Trek X: Nemesis

Při opětovném puštění desátého filmového Star Treku se dnes nabízí hned trojí nostalgie. Za prvé, je to už celý tucet let. Za druhé, je to poslední star trekový film starého ražení, poslední před-abramsovský, jinak řečeno, poslední filmový Star Trek, který nebyl tak trochu Star Wars. Za třetí, jde o rozloučení s obsazením té druhé (pro někoho možná první) nejoblíbenější posádky, tedy té z Nové Generace. Ale nostalgii stranou. Po druhém zhlédnutí (to první bylo před dobrým desetiletím) docházím pomalu k tvrzení, které může znít až hereticky, že to je nejlepší star trekový film. Myslím vůbec. Ze všech. Ano, počítám i Khanův hněv. A také První kontakt. Ovšem, viděl jsem několikrát oba Abramsovy rebooty. A ty jsou úžasně atraktivní vizuálem, dravým příběhem i dávkami patosu, ale jaksi se samy diskreditují, protože nejsou dost star trekové. Jsou to blockbustery se vším všudy. S hrdiny, s explozemi, s bojem a napětím. Zaměnitelné s libovolnou komiksovkou či jiným barvitým spektáklem z posledních dob.

Ano, vím, že Nemesis je právě star trekovými fandy často proklínán. Ostatně oslavil kasovní neúspěch, takže asi nejen mezi nimi. Také do určité míry chápu proč a vnímám jeho nedostatky. Podívejme se na ně předtím, než začnu chválit. Tak prvně, ani Nemesis už není typicky star trekový Star Trek. Režisér měl ostatně do trekkieho dost daleko. Někdo možná nepřekousne Picarda jezdícího v džípu, místy nesoudržnost se seriálem (mladý Picard nebyl plešatý) apod. Také dynamika vyprávění je trochu jiná. Je rychlejší a vlastně už tím, řekl bych, možná trochu předznamenává i toho Abramse. Jako by tvůrcové moc chtěli natočit star trekový film, ale zároveň tušili, že jenom trekkies mu pokladny nenaplní, takže zároveň přidali prvoplánovitou akci a zjednodušili fikční vesmír dost na to, aby si příběh užil kdokoliv.

Druhý nedostatek spočívá tak trochu paradoxně v tom, v čem tkví i jistá část pozitiv filmu. Totiž v Brentu Spinerovi alias androidu Datovi. Ve filmu, na kterém odvedl dost práce i za kamerou, je totiž bohužel až moc vidět, jak si Spiner tak trochu neviděl přes své ego. Rozhodl se, že to on je Spockem Nové Generace a že tohle musí být (spoiler alert!) jeho hněvokhanová chvilka. Celé to vyznívá o to bizarněji, když si uvědomíte, jak velkou roli ve filmu hraje Jonathan Frakes, tedy první důstojník Will Riker. Asi si to uvědomili i tvůrci, tak mu dali do závěru alespoň delší bitku, ale ta je přesto stejná, jako zbytek Willových akcí ve filmu, totiž bez sebemenšího dopadu na děj. Dokonce i jeho ženuška, poradkyně Troi, má podstatně větší význam.

Ale nechme tyto výtky stranou. Filmové Star Treky vždy musely tak balancovat na pomezí různých žánrů i na pomezí mainstreamu a kultu, že takřka žádný nelze označit jednoznačně za skvělý film i zároveň skvělý Star Trek. Postava poručíka Data je navíc poměrně oblíbená i zajímavá a Spiner je v ní výborný, takže se to vtělování do Spocka číslo dva dá i překousnout. Proč si však Nemesis cením tak vysoko?

 

 

Je spousta způsobů, jak uchopit Star Trek. Již seriálové díly Originálních sérií se často nesmírně liší, co do žánru. Řekněme si namátkou jen pár možných pojetí.

a) Ponorkový film. Tj. obvykle souboj na život a na smrt s jinou lodí v tísnivé atmosféře. Boj často probíhá navenek i uvnitř lodi („boj“ s technikou).
b) Poctivé sci-fi. Posádka se ve vesmíru setká s něčím zatím nevídaným a je na ní, jak se s tím popere. Je možné taky cestování časem apod.
c) Mravní dilema. Často souvisí s oním poctivým sci-fi. Posádka musí udělat nejednoznačné rozhodnutí.
d) Politický thriller. Tak trochu patří pod obě předchozí škatulky.

Existuje více možností, ale uvedl jsem jen některé. Další možností je třeba akční nářez, pak i kupř. konverzační telenovela, což je bohužel typ, který také v některých dílech seriálu (těch slabších ovšemže) dostal prostor. Typy c) a d) bych hodil trochu bokem. Ty se mohou realizovat v řadě jiných show a nejsou tak pro Star Trek až tak příznačné. Typ b) má ve Star Treku úžasný prostor, ale pokud se ve sci-fi jde opravdu do hloubky, tak potom seriál či film mohou pro běžného diváka být trochu méně záživné. Proto se často spíše nejde do hloubky (čest výjimkám).

Myslím si tedy, že skutečnými klenoty ve Star Treku jsou zástupci typu a), tedy v zásadě ponorkové filmy ve vesmíru. Ty nabízí mnohé: souboj muže proti muži, zkoušení techniky lodi a také posádky, napětí, akci, neotřelá řešení a zvraty, nejistotu, ale i tu politiku. K tomuto typu se řadí jeden z nejlepších dílů Originálních sérií a to sice Rovnováha hrůzy. A řadí se sem i Nemesis, který přitom má oblíbenou posádku Nové Generace a díky době vzniku působí i velmi vizuálně přitažlivě. Základní zápletka (boj s romulanskou lodí) je dokonce s Rovnováhou hrůzy docela podobná. A pak: Romulané jsou opravdu stylový národ (miluji jejich téma). Jsou to válečníci, ale ne tak prvoplánoví barbaři, jako Klingoni (a na rozdíl od Klingonů taky i někdy něco vyhrají). Tom Hardy se sice podobá Patricku Stewartovi až zas tak nepodobá (rty má tak pětkrát masivnější), ale jako Shinzon je skvělý. A vůbec, tak minimalistický a přesto událostmi nabitý film, to se jen tak nevidí. Všichni zúčastnění (hlavně Picard a Shinzon) i všechny lodě (Enterprise a Scimitar) si zde sáhnou na úplné dno a tak nějak ze sebe vyždímají co nejvíc. Nemesis (tak trochu ve stínu Dvou věží) zapadl a s ním vlastně na dlouhá léta i Star Trek. Ale přijde mi to jako škoda. Lepší poctivou tečku za dvacet let trvající baladou o udatné plešce a horkém earl grey čaji si skoro neumím představit.

One Response to Star Trek X: Nemesis

  1. [...] v recenzi na Star Trek: Nemesis, jenž jsem v téže článku prohlásil nejlepším star trekovým filmem a [...]

Leave a Reply

Name and Email Address are required fields. Your email will not be published or shared with third parties.