Punisher (2014-), #1-15

Punisher měl vždy mezi komiksovými hrdiny jakési výjimečné postavení, které se vyznačovalo mnohem větší brutalitou, černějším humorem a fatálnějším pojetím násilí. Jasně, je více krvavých hrdinů (Lobo, Deadpool), ale Punisher je z nich dost možná nejznámější a také je jedním z nejstarších (Punisher je z 60. let, Deadpool i Lobo z 90. let). Punisher začínal ve spider-manovském komiksu jako záporák, postupem času se z něj ale stal kladný (anti)hrdina vlastních příběhů.

Na venek se Frank Castle podobá klasickým hrdinům, jako jsou Batman, Daredevil či Kapitán Amerika: zasvěcuje celý svůj život boji se zločinem a pro ten účel zdokonaluje své tělo i mysl, navíc, podobně jako třeba Batman, také on přišel o rodinu a to jej vedlo na dráhu mstitele bezpráví. Ale Punisher je synem krutého a brutálního světa, navíc s výbavou zážitků z Vietnamu. Na své nepřátele tak vytahuje celý široký arzenál rozhodně letálních zbraní či výslechových a mučících metod.

Punisherovskému brutálnějšímu a víc při zemi se držícímu stylu není nic dlužno ani nové pojetí v řadě komiksů začínající v roce 2014 a stále vycházející. Prvních patnáct čísel nabízí rozhodně napínavé čtivo. Autoři nespadají k příliš úmorným dialogům a děj tak spíše posouvají tím, že něco vybuchuje či někdo po někom střílí, což je sem tam proloženo klidnějšími chvilkami.

Příběh, který se točí kolem mexických kartelů a chemických zbraní, je správně rozmáchlý (což je asi jasné, když už teď je na rozloze patnácti čísel) a to se pořád teprve rozjíždí. Hlavní dějová linie je někdy klidně i na dva díly přerušena nějakou epizodickou příhodou, díky čemuž si čtenář odpočine a zároveň je splněn i jistý požadavek na to, abychom dostávali několik příběhů a ne jen jeden. Zajímavým krokem je rovněž přenesení děje do Los Angeles a také do Střední a Jižní Ameriky.

Co se brutality a akce týče, je jí vskutku dost. Punisher schytá za těch prvních patnáct dílů tolik zranění, že by to zabilo celou četu mariňáků a predátora navrch, ale vždycky se z toho nějak vykřeše. Každopádně, zranění v tomhle komiksu skutečně bolí a Punisher je tak pořád nějak zahnaný do kouta, pořád se pohybuje na hraně. Což je poloha, v níž je nejlepší.

S laděním komiksu a s vyprávěním souvisí také výběr a rozložení záporáků. Ti jsou naštěstí citlivě vybraní. Ano, jsme v komiksu, takže tu jsou nadpřirození hrdinové, např. Elektro. Nejsou ale nijak přehnaní. Navíc, sám komiks má neustále potřebu sdělovat, proč vlastně v tomto sdíleném světě nemají kupř. Avengers čas či důvod zasáhnout. Více, než důstojného protivníka také Punisherovi představuje Crossbones. Potýká se i s elitním týmem Howling Commandos, s nimiž je otázkou, zda bude nakonec za dobře či ne.

Kresba sama ladí s příběhem a je dostatečně jednoduchá (tím její přímost koreluje s Punisherovou přímostí a přímostí příběhů z jeho světa), ale zároveň úhledná, přehledná, občas se zajímavým oživením a neodbytá. Barevné ladění je také pěkné.

Leave a Reply

Name and Email Address are required fields. Your email will not be published or shared with third parties.