Kobry a užovky

Film Kobry a užovky mě příjemně překvapil, asi tak, jako před lety Tobruk. V ani jednom z případů se nedá úplně říct, že by na tom našem smrdutém filmovém rybníčku vykvetla překrásná orchidej, ale člověk je rád aspoň za nějaký ten trochu výjimečný leknín. Vlastně o českém filmu často říkám, že poslední opravdu dobrý film, tedy takový, který bych si osobně zařadil do nějaké topky nejoblíbenějších filmů a který není top jen v tuzemském kontextu, ale tak obecně, je Tmavomodrý svět z roku 2001. Mezitím, snad až na ten Tobruk, nic. Kobry a užovky nejsou nakonec vrcholem kinematografie a nezařadil bych je na úroveň Tmavomodrého světa, ale příjemným překvapením alá Tobruk jsou. Je na nich ovšem vidět, že může i v našem prostředí vzniknout typicky český film v českých reáliích, který je zároveň dobrý.

Když už jsme u Tmavomodrého světa, tak stojí za zmínku, že v něm poprvé výrazněji zazářil Kryštof Hádek. Prakticky debutant, kolem dvaceti let a za svými známějšími hereckými kolegy (Vetchý, Kaiser) vůbec nezaostával. A pak vlastně zářit přestal… Myslím, že zdaleka ne kvůli nedostatku talentu, ale kvůli nedostatku rolí.

Krátce po Tmavomodrém světě natočil Kryštof Hádek Experty, tedy jednu z českých variací na žánr komedie o středoškolácích zbavujících se panenství či panictví. O Expertech radši nebudu mluvit, v záhlaví těchto stránek mám totiž napsáno cosi o „uklidňujícím čtení“ a kdykoliv vzpomenu Experty, tak mi začne zuřivě tikat levé oko. Každopádně po nich následovala plejáda televizních a vůbec slabých rolí a Hádek tak musel talent utápět. Takový je tedy ten náš rybníček, v němž dobří herci musí natáčet lidové Bobule, nezvedené Máje (ačkoliv na tom byl snad Hádek vedle Třísky tou jedinou dobrou věcí) a trapasit v televizních seriálech (tam se naštěstí Hádek udržel dál od různých Ordinací apod.).

Toto bylo vlastně nakousnuto i po projekci Kober a užovek, kdy jedna slečna řekla v diskuzi Kryštofu Hádkovi, že jej zná z televize hlavně jako dobráckého hlupáčka, načež vznesla dotaz, jaké to bylo ztvárnit zase diametrálně jinou postavu (a můžeme si snad i říct, že obtížnější postavu, což sice slečna neřekla, ale Kryštof Hádek na to vlastně tak trochu odpovídal, když začal tím, že ani hraní hlupáčků není úplně jednoduché). A já bych dodal, že je vlastně moc dobře, že se tady opět vyskytla taková role a takový film.

Kobry a užovky nicméně fungují ovšem po více stránkách, než jsou jen dobré herecké výkony či absence jakési české hořkosladké hřebejkovské trapnosti. Když už jsme u těch herců, tak hlavní roli tu vlastně nemá Kryštof Hádek, ale jeho starší bratr Matěj. Ten skoro nesleze ze scény a je to vlastně jeho příběh, který v prvé řadě sledujeme.

Oba bratři vytvářejí své určité protiklady a navzájem se tak doplňují. Platí to na úrovni postav: Užovka, tedy starší bratr hraný Matějem, spíš životem proplouvá, když o něco jde, má spíš ruce zpátky, moc se ani nepředře a v prvé řadě se vždycky strachuje o to, aby se sám měl dobře, ovšem na druhou stranu dokáže být i seriózní a myslet i na druhé; Kobra vedle toho plive (a to i doslova, jak také po filmu podotkl Kryštof: „no, ve filmu na několik lidí plivu, takže je vlastně Kobra příznačné jméno“) a občas někomu ublíží, ale je rovný, nic neskrývá a jde do všeho po hlavě; ničí sebe i své okolí, ale s upřímností dítěte či hloupého zvířátka (jak jej nazve filmová babička).

Dichotomie bratrů se odráží i na herectví: Matěj předvádí minimalistické pojetí málomluvného chlapa potýkajícího se s různými neblahými okolnostmi a tak trochu i kriminálními živly (vlastně mě u filmu chvílemi napadla i příměra k rané tvorbě Nicolase Winding Refna, ale to by v Kobrách muselo být jo více brutality), Kryštof svého totálního narkomana představuje zase expresivním způsobem (Kryštof sám pak dodal, že s postavami více na hraně si jde více vyhrát).

Film je vlastně (ačkoliv nejen) o fetování a jeho důsledcích. Je o lidech na periferii, chudých a spekulantských, o překračování linie slušného života a zločinu. V tomto vlastně není moc originální či objevný. Ale ve svém podání ano. Nemoralizuje, není zbytečně drastický. Občas je chladně realistický, jindy zas zabrousí do vod grotesknosti, ovšem v tak akorát správné míře, aby nepůsobil zbytečně komicky či aby se neshazoval. Sál se občas zasmál, ale bylo zjevné, že tenhle film není komedie.

Vlastně jsem tento článek pojal až příliš jako ódu na Kryštofa Hádka a to i přes to, že ve filmu samotném vás mnohem víc asi zaujme herecký výkon Matěje Hádka (a také jiných herců, kteří jsou naprosto výborně vybráni, nejsou natolik známí, aby to rušilo, ani natolik levní, že by nebyli dobří). No, ale proč ne. Přijde mi, že Kryštof je jediným z mladé generace českých herců (Mádla stranou, ostatně to teď u něj stejně spíše vypadá na režisérskou kariéru), který má na to překročit stín komedií a jiných filmů o mladých krásných usměvavých lidech či televizní tvorby a stát se velkým filmovým hercem. Jenže česká půda asi pro takovou dicapriovskou cestu není zatím docela umetena a kdo ví, kdy bude.

P. S. To musí každý film o bratrech mít rozpůlený poster spojující jejich obličeje? Poster na Kobry mi trochu připomíná Warriora.

Leave a Reply

Name and Email Address are required fields. Your email will not be published or shared with third parties.