Archive for the ‘Star Trek’ Category

Star Trek: Discovery

Čtvrtek, Červen 7th, 2018

Fanoušci Star Treku nemají v 21. století zdaleka takovou hojnost nového materiálu, jako tomu bylo v 90. letech (a dřív), kdy kralovali televizním obrazovkám Picard, Sisko a Janewayová, předtím Kirk, potom Archer, zatímco kiny se valil proud filmů, byť s kolísavou kvalitou. Zdálo by se, že k jisté renesanci Star Treku došlo u Abramsem nastartované trilogie nových filmů (zatím 2009–2016), tam však došlo k velkým ústupkům od původního ladění Star Treku a k té paradoxní situaci, že univerzum jako takové se zase dostalo trochu na výsluní a do povědomí široké divácké veřejnosti, aby toho však dosáhlo, ustoupilo dost ze svých původních premis a přizpůsobilo se novým trendům řachavých, osudových, nemyslících a barevných blockbusterů.

Kdysi, v recenzi na Star Trek: Nemesis, jenž jsem v téže článku prohlásil nejlepším star trekovým filmem a posledním počinem starého střihu, jsem se o abramsovských Trecích vyjádřil takto: „jsou úžasně atraktivní vizuálem, dravým příběhem i dávkami patosu, ale jaksi se samy diskreditují, protože nejsou dost star trekové. Jsou to blockbustery se vším všudy. S hrdiny, s explozemi, s bojem a napětím. Zaměnitelné s libovolnou komiksovkou či jiným barvitým spektáklem z posledních dob.“ Vypovídajícím je i to, že Abramsovy filmy nejsou zasazeny do hlavního univerza, které se táhne od prvních dobrodružství Pikea a Kirka vyprávěných v 60. letech, místo kterého se odehrává v alternativní časové linii.

Velkým prostorem pro vybití se trekkies pak v 21. století je MMO hra Star Trek: Online, ne každý je však hráčem (a ne každý je hráčem onlinovek) a také, hra není úplně náhradou filmového či seriálového vyprávění. A tak je nasnadě, že oznámení nového seriálu z (hlavního) světa Star Treku bylo pro mnohé doslova požehnáním, navíc pod taktovkou Netflixu, kde vychází řada kvalitních seriálů moderního ražení.

Hned od počátku, ještě před vydáním prvního dílu, se však nesl seriál Star Trek: Discovery na vlně diskuzí a kontroverze. Prvním drobným oříškem pro pravověrné fandy mohl být formát: zatímco dříve mívaly série přes dvacet dílů, z nichž ne všechny bývaly propojeny jednotným příběhem, zde se od začátku počítalo s dnes už standardním novým pojetím seriálu, který má kolem 8-15 dílů a vypráví jednolitý děj. Že tak půjde spíše o uzavřené vypravování, než o nekonečné „soap opera“ dobrodružství, nebylo však zdaleka tím nejpropíranějším.

Mnohem víc se řešila otázka diverzity, kdy odpůrci vytahovali často známé konspirace o nucené diverzitě. Zde je třeba poznamenat a vypíchnout, že Star Trek vždy byl o diverzitě a že vždy byl vlajkovou lodí tolerance. Už od počátků seriálu z 60. let řešil Star Trek hodně sociálních, politických, kulturních, etnických a etických otázek (často v doslova alegorické podobě, kdy nějaký mimozemšťan na vzdálené planetě reprezentoval nějakou skupinu lidí na současné Zemi). Vzájemné soužití a diplomatické řešení nenávisti bylo velmi častým tématem seriálu a mimo jiné asi součástí původní Roddenberryho vize. V mnohém Star Trek dokonce překonal společenská tabu své doby, viz první polibek bělocha s černoškou v televizi (Kirk a Uhura). Postupně pak mohl být kapitánem vesmírné lodi nejen typicky americký běloch, ale také variace na britsko-francouzského gentlemana, černoch a žena. Zajímavé je, že to stále musí být člověk; pořád jsme se nedopracovali do fáze, kdy by kapitánem (a hlavním hrdinou) už od první epizody mohl být třeba Andorián (no, snít můžem…).

Největší novinkou a šokem tak pro většinu diváků asi byl homosexuální pár v posádce lodi Discovery. Ať tak, či tak, Star Trek byl vždy o diverzitě a řekl bych, že v něm nikdy nepůsobila nuceně a na sílu. Zda takhle působí v Discovery, nebo zda spíš jde o honění fantómů podmíněné dobou a o to, že někteří lidé prostě už vidí „evropské sluníčkáře“ a „LGBT propagandu“ (či co) všude, to nechám na jiné posouzení. Nevidím důvod v tom, mít v seriálu problém s homosexuálním párem, když je dnes běžným územ, že se nejedná o nic nepřirozeného a když navíc seriál chce vykreslit osvícenou tolerantní společnost, ve které si v duchu liberalismu může každý za zavřenými dveřmi dělat, co je mu milé, dokud tím nenarušuje práva jiných na totéž. V tomto osvíceném duchu je vystavěn Spartacus, vlastně též Hra o trůny, tak proč by v tom nemohl pokračovat Star Trek, který o tomto vlastně vždy byl. Nehledě na to, že vposled je zde kapitánem lodi Discovery opět bílý muž ve středních letech, čili se o žádné univerzální diverzifikaci nedá vyloženě mluvit.

Nebudu příliš prozrazovat o ději. Je samozřejmě plný různých zvratů (ty nejlepší dva bohužel komunita na internetu předpověděla předem, čili pro ty, kdo chtějí být překvapeni, či alespoň chtějí hádat sami, těm doporučuji, aby nic nečetli). Je tu samozřejmě model, kdy všechny epizody vyprávějí jeden velký, přes celou řadu sahající, příběh. To je, konec konců, dnes standard a experimentálně s tím naposledy ve světě Star Treku pracovali v Enterprise. Někdy si říkám, že je to i škoda, protože model jedné epizody, jednoho problému, jednoho zamyšlení a zastavení, měl něco do sebe, ale dnes je zkrátka doba, v níž je důležitější vyprávění a dobrý příběh. Což Discovery má, příběh je poměrně dobře zapletený i rozpletený, slabších míst není zas tolik, co je důležité, často se pracuje s různými sci-fi prvky a místo dlouhého plkání o pocitech postav se častěji dočkáváme taktických či vědeckých porad, popř. konání morálních rozhodnutí a akce, což kvituji jen s povděkem.

Dobré také je, že ačkoliv se Discovery hrdě řadí do klasického univerza, tj. na stejnou časovou linii s např. Kirkem, přesto se nebojí jít v mnoha ohledech dost novou a nečekanou cestou. Že jsou Klingoni trochu vizuálně upraveni, je to nejmenší. Jsou zde nové druhy pohonu a vůbec celkové koncepce vesmíru („spore-drive“), větší využívání multiverza apod. Není se třeba tedy vůbec bát, že by šlo o plytkou akci bez zamotanějšího příběhu a bez čistých sci-fi prvků. Navíc se některé epizody i od děje trošku odklánějí a řeší jeden problém, v čemž starý koncept oddělených epizod připomínají.

Sebelepší příběh by nefungoval bez dobrých postav, které zde jsou: ať už hlavní hrdinka, nejprve rebelantská, posléze naopak silně morální Vulkánci vychovávaná pozemšťanka Michael Bunhamová, z přehnaně úzkostlivé nedůvěřivé postavy se do statečného velícího důstojníka měnící Kelpian Saru, rozpolcený Ash Tyler či neortodoxně drsný kapitán Gabriel Lorca, ale i mnozí další, ti všichni dodávají seriálu tu správnou životnost a nikdo z nich není (i když názory na toto se různí) vyloženě otravný, nesympatický atd. Dokonce se dají stanoviska i mnoha záporných postav do určité míry chápat, což kromě diverzity lidské přidává do směsi i žádanou diverzitu a nejednoduchost názorovou a postojovou.

A postavy by samozřejmě v seriálu vyzněly do ztracena bez kvalitních herců, s nimiž jsem zde neměl problém. Jediné únavné scény snad jsou v prvních epizodách, kde spolu Klingoni mluví klingonštinou až směšně pomalu a pateticky, jinak se skoro vždy jedná o účelné dialogy a interakce, v nichž samozřejmě hlavně vynikají Sonequa Martin-Green jakožto Michael a opět skvělý Jason „Lucius Malfoy“ Isaacs. Různé klasické prvky Star Treku jsou někdy odsunuty do pozadí, ale prostor zde mají, ať už je řeč o vulkánské kultuře, o Klingonech atd. Jen ti Andoriáni jsou tu všehovšudy dva, proč zase všichni kašlou na Andoriány (no jo, asi si svou chvilku slávy vybrali v Enterprise po boku Archera).

Akce a efekty jsou dobré, efektní, zábavné a v zásadě sice nevyrazí dech, ale v ničem si nezadají ani se současnou filmovou produkcí. Na seriál rozhodně nadprůměr z ranku např. Hry o trůny. No, a teď zbývá jen čekat na druhou sérii, která je již v produkci.

Star Trek X: Nemesis

Úterý, Září 30th, 2014

Při opětovném puštění desátého filmového Star Treku se dnes nabízí hned trojí nostalgie. Za prvé, je to už celý tucet let. Za druhé, je to poslední star trekový film starého ražení, poslední před-abramsovský, jinak řečeno, poslední filmový Star Trek, který nebyl tak trochu Star Wars. Za třetí, jde o rozloučení s obsazením té druhé (pro někoho možná první) nejoblíbenější posádky, tedy té z Nové Generace. Ale nostalgii stranou. Po druhém zhlédnutí (to první bylo před dobrým desetiletím) docházím pomalu k tvrzení, které může znít až hereticky, že to je nejlepší star trekový film. Myslím vůbec. Ze všech. Ano, počítám i Khanův hněv. A také První kontakt. Ovšem, viděl jsem několikrát oba Abramsovy rebooty. A ty jsou úžasně atraktivní vizuálem, dravým příběhem i dávkami patosu, ale jaksi se samy diskreditují, protože nejsou dost star trekové. Jsou to blockbustery se vším všudy. S hrdiny, s explozemi, s bojem a napětím. Zaměnitelné s libovolnou komiksovkou či jiným barvitým spektáklem z posledních dob.

Ano, vím, že Nemesis je právě star trekovými fandy často proklínán. Ostatně oslavil kasovní neúspěch, takže asi nejen mezi nimi. Také do určité míry chápu proč a vnímám jeho nedostatky. Podívejme se na ně předtím, než začnu chválit. Tak prvně, ani Nemesis už není typicky star trekový Star Trek. Režisér měl ostatně do trekkieho dost daleko. Někdo možná nepřekousne Picarda jezdícího v džípu, místy nesoudržnost se seriálem (mladý Picard nebyl plešatý) apod. Také dynamika vyprávění je trochu jiná. Je rychlejší a vlastně už tím, řekl bych, možná trochu předznamenává i toho Abramse. Jako by tvůrcové moc chtěli natočit star trekový film, ale zároveň tušili, že jenom trekkies mu pokladny nenaplní, takže zároveň přidali prvoplánovitou akci a zjednodušili fikční vesmír dost na to, aby si příběh užil kdokoliv.

Druhý nedostatek spočívá tak trochu paradoxně v tom, v čem tkví i jistá část pozitiv filmu. Totiž v Brentu Spinerovi alias androidu Datovi. Ve filmu, na kterém odvedl dost práce i za kamerou, je totiž bohužel až moc vidět, jak si Spiner tak trochu neviděl přes své ego. Rozhodl se, že to on je Spockem Nové Generace a že tohle musí být (spoiler alert!) jeho hněvokhanová chvilka. Celé to vyznívá o to bizarněji, když si uvědomíte, jak velkou roli ve filmu hraje Jonathan Frakes, tedy první důstojník Will Riker. Asi si to uvědomili i tvůrci, tak mu dali do závěru alespoň delší bitku, ale ta je přesto stejná, jako zbytek Willových akcí ve filmu, totiž bez sebemenšího dopadu na děj. Dokonce i jeho ženuška, poradkyně Troi, má podstatně větší význam.

Ale nechme tyto výtky stranou. Filmové Star Treky vždy musely tak balancovat na pomezí různých žánrů i na pomezí mainstreamu a kultu, že takřka žádný nelze označit jednoznačně za skvělý film i zároveň skvělý Star Trek. Postava poručíka Data je navíc poměrně oblíbená i zajímavá a Spiner je v ní výborný, takže se to vtělování do Spocka číslo dva dá i překousnout. Proč si však Nemesis cením tak vysoko?

 

 

Je spousta způsobů, jak uchopit Star Trek. Již seriálové díly Originálních sérií se často nesmírně liší, co do žánru. Řekněme si namátkou jen pár možných pojetí.

a) Ponorkový film. Tj. obvykle souboj na život a na smrt s jinou lodí v tísnivé atmosféře. Boj často probíhá navenek i uvnitř lodi („boj“ s technikou).
b) Poctivé sci-fi. Posádka se ve vesmíru setká s něčím zatím nevídaným a je na ní, jak se s tím popere. Je možné taky cestování časem apod.
c) Mravní dilema. Často souvisí s oním poctivým sci-fi. Posádka musí udělat nejednoznačné rozhodnutí.
d) Politický thriller. Tak trochu patří pod obě předchozí škatulky.

Existuje více možností, ale uvedl jsem jen některé. Další možností je třeba akční nářez, pak i kupř. konverzační telenovela, což je bohužel typ, který také v některých dílech seriálu (těch slabších ovšemže) dostal prostor. Typy c) a d) bych hodil trochu bokem. Ty se mohou realizovat v řadě jiných show a nejsou tak pro Star Trek až tak příznačné. Typ b) má ve Star Treku úžasný prostor, ale pokud se ve sci-fi jde opravdu do hloubky, tak potom seriál či film mohou pro běžného diváka být trochu méně záživné. Proto se často spíše nejde do hloubky (čest výjimkám).

Myslím si tedy, že skutečnými klenoty ve Star Treku jsou zástupci typu a), tedy v zásadě ponorkové filmy ve vesmíru. Ty nabízí mnohé: souboj muže proti muži, zkoušení techniky lodi a také posádky, napětí, akci, neotřelá řešení a zvraty, nejistotu, ale i tu politiku. K tomuto typu se řadí jeden z nejlepších dílů Originálních sérií a to sice Rovnováha hrůzy. A řadí se sem i Nemesis, který přitom má oblíbenou posádku Nové Generace a díky době vzniku působí i velmi vizuálně přitažlivě. Základní zápletka (boj s romulanskou lodí) je dokonce s Rovnováhou hrůzy docela podobná. A pak: Romulané jsou opravdu stylový národ (miluji jejich téma). Jsou to válečníci, ale ne tak prvoplánoví barbaři, jako Klingoni (a na rozdíl od Klingonů taky i někdy něco vyhrají). Tom Hardy se sice podobá Patricku Stewartovi až zas tak nepodobá (rty má tak pětkrát masivnější), ale jako Shinzon je skvělý. A vůbec, tak minimalistický a přesto událostmi nabitý film, to se jen tak nevidí. Všichni zúčastnění (hlavně Picard a Shinzon) i všechny lodě (Enterprise a Scimitar) si zde sáhnou na úplné dno a tak nějak ze sebe vyždímají co nejvíc. Nemesis (tak trochu ve stínu Dvou věží) zapadl a s ním vlastně na dlouhá léta i Star Trek. Ale přijde mi to jako škoda. Lepší poctivou tečku za dvacet let trvající baladou o udatné plešce a horkém earl grey čaji si skoro neumím představit.

Star Trek: Into the Darkness / Star Trek: Do temnoty

Pondělí, Červen 10th, 2013

Roku 2009 nakopl J. J. Abrams znovu warp vesmírné lodi, která během (podle mě nezaslouženého) nezájmu o sérii Enterprise letěla stěží na impuls. A nebyl to možná ani warp, byl to možná přímo transwarp, protože se to líbilo starým geekům i lidem, kteří byli Star Trekem nepolíbení a spíše se smáli papundeklovým efektům originálního seriálu. Abrams představil universum tak, jak mu to sedí: s akcí, ale hlavně s velikým patosem a smyslem pro monumentálnost. Přeci jen šlo ale hlavně o představovačku postav a o jejich zařazování na pozice, v nichž jsme navíc zvyklí.

Into the Darkness už má tohle za sebou a může se soustředit na vlastní ucelený příběh. Ještě, než ho začne vyprávět, tak se však připomene právě ona monumentalita. Při jedné z prvních scén, kdy se Enterprise vynoří z oceánu, si poprvé uvědomíte, jak je ta loď obrovská. Je to doslova óda na startrekovský design. A pak už začne příběh a ten je dostatečně nelineární, aby člověk nemohl očekávat, co se stane, ale přitom se v něm jde snadno orientovat a všechno do sebe zapadá, jak v dobře promaštěném mechanismu. Každá postava má tak akorát prostoru a hlavně má i nějakou klíčovou úlohu, což není jen tak, když uvážíme, že je těch postav docela dost. A samozřejmě jsou tu aluze tak obrovské, až si jeden říká, že scénaristé nastavili svá pera na omráčení.

Benedict Cumberbatch jakožto záporák byl výbornou volbou. Mnohé dělá hluboký hlas (o který nás v případě Šmaka v Hobitovi snad zase neobere v některých kinech dabing), ale také ten fakt, že decentní a inteligentní záporák sedí do decentního a inteligentního světa prostě jaksi víc než běsnící Eric Bana.

I u ostatních herců vidíme, že jejich obsazení v prvním dílu rozhodně nebylo chybou. Dočkáme se i mandatorního camea Leonarda Nimoye, ke štěstí mi už fakt chyběl jen William Shatner.

A samozřejmě akce… Té je tu neskutečně. Tak velkolepou a dlouhou sekvenci zajímavých akčních scén jsem naposledy asi viděl v Avengers. Napětí je budováno celou škálou prostředků (staré dobré nestíhání tváří v tvář nemilosrdnému odpočtu tu je skoro co čtvrt hodinu) a jelikož je to alternativní časová linka a jeden vůbec neví, co se bude dít, tak se i o postavy bojí.

Sakra, je to ale škoda, že teď Abrams vymění fázer za světelný meč. Snad jeho následovník bude ctít pravidla a úroveň, kterou nastolil.