Archive for Červen, 2018

Star Trek: Discovery

Čtvrtek, Červen 7th, 2018

Fanoušci Star Treku nemají v 21. století zdaleka takovou hojnost nového materiálu, jako tomu bylo v 90. letech (a dřív), kdy kralovali televizním obrazovkám Picard, Sisko a Janewayová, předtím Kirk, potom Archer, zatímco kiny se valil proud filmů, byť s kolísavou kvalitou. Zdálo by se, že k jisté renesanci Star Treku došlo u Abramsem nastartované trilogie nových filmů (zatím 2009–2016), tam však došlo k velkým ústupkům od původního ladění Star Treku a k té paradoxní situaci, že univerzum jako takové se zase dostalo trochu na výsluní a do povědomí široké divácké veřejnosti, aby toho však dosáhlo, ustoupilo dost ze svých původních premis a přizpůsobilo se novým trendům řachavých, osudových, nemyslících a barevných blockbusterů.

Kdysi, v recenzi na Star Trek: Nemesis, jenž jsem v téže článku prohlásil nejlepším star trekovým filmem a posledním počinem starého střihu, jsem se o abramsovských Trecích vyjádřil takto: „jsou úžasně atraktivní vizuálem, dravým příběhem i dávkami patosu, ale jaksi se samy diskreditují, protože nejsou dost star trekové. Jsou to blockbustery se vším všudy. S hrdiny, s explozemi, s bojem a napětím. Zaměnitelné s libovolnou komiksovkou či jiným barvitým spektáklem z posledních dob.“ Vypovídajícím je i to, že Abramsovy filmy nejsou zasazeny do hlavního univerza, které se táhne od prvních dobrodružství Pikea a Kirka vyprávěných v 60. letech, místo kterého se odehrává v alternativní časové linii.

Velkým prostorem pro vybití se trekkies pak v 21. století je MMO hra Star Trek: Online, ne každý je však hráčem (a ne každý je hráčem onlinovek) a také, hra není úplně náhradou filmového či seriálového vyprávění. A tak je nasnadě, že oznámení nového seriálu z (hlavního) světa Star Treku bylo pro mnohé doslova požehnáním, navíc pod taktovkou Netflixu, kde vychází řada kvalitních seriálů moderního ražení.

Hned od počátku, ještě před vydáním prvního dílu, se však nesl seriál Star Trek: Discovery na vlně diskuzí a kontroverze. Prvním drobným oříškem pro pravověrné fandy mohl být formát: zatímco dříve mívaly série přes dvacet dílů, z nichž ne všechny bývaly propojeny jednotným příběhem, zde se od začátku počítalo s dnes už standardním novým pojetím seriálu, který má kolem 8-15 dílů a vypráví jednolitý děj. Že tak půjde spíše o uzavřené vypravování, než o nekonečné „soap opera“ dobrodružství, nebylo však zdaleka tím nejpropíranějším.

Mnohem víc se řešila otázka diverzity, kdy odpůrci vytahovali často známé konspirace o nucené diverzitě. Zde je třeba poznamenat a vypíchnout, že Star Trek vždy byl o diverzitě a že vždy byl vlajkovou lodí tolerance. Už od počátků seriálu z 60. let řešil Star Trek hodně sociálních, politických, kulturních, etnických a etických otázek (často v doslova alegorické podobě, kdy nějaký mimozemšťan na vzdálené planetě reprezentoval nějakou skupinu lidí na současné Zemi). Vzájemné soužití a diplomatické řešení nenávisti bylo velmi častým tématem seriálu a mimo jiné asi součástí původní Roddenberryho vize. V mnohém Star Trek dokonce překonal společenská tabu své doby, viz první polibek bělocha s černoškou v televizi (Kirk a Uhura). Postupně pak mohl být kapitánem vesmírné lodi nejen typicky americký běloch, ale také variace na britsko-francouzského gentlemana, černoch a žena. Zajímavé je, že to stále musí být člověk; pořád jsme se nedopracovali do fáze, kdy by kapitánem (a hlavním hrdinou) už od první epizody mohl být třeba Andorián (no, snít můžem…).

Největší novinkou a šokem tak pro většinu diváků asi byl homosexuální pár v posádce lodi Discovery. Ať tak, či tak, Star Trek byl vždy o diverzitě a řekl bych, že v něm nikdy nepůsobila nuceně a na sílu. Zda takhle působí v Discovery, nebo zda spíš jde o honění fantómů podmíněné dobou a o to, že někteří lidé prostě už vidí „evropské sluníčkáře“ a „LGBT propagandu“ (či co) všude, to nechám na jiné posouzení. Nevidím důvod v tom, mít v seriálu problém s homosexuálním párem, když je dnes běžným územ, že se nejedná o nic nepřirozeného a když navíc seriál chce vykreslit osvícenou tolerantní společnost, ve které si v duchu liberalismu může každý za zavřenými dveřmi dělat, co je mu milé, dokud tím nenarušuje práva jiných na totéž. V tomto osvíceném duchu je vystavěn Spartacus, vlastně též Hra o trůny, tak proč by v tom nemohl pokračovat Star Trek, který o tomto vlastně vždy byl. Nehledě na to, že vposled je zde kapitánem lodi Discovery opět bílý muž ve středních letech, čili se o žádné univerzální diverzifikaci nedá vyloženě mluvit.

Nebudu příliš prozrazovat o ději. Je samozřejmě plný různých zvratů (ty nejlepší dva bohužel komunita na internetu předpověděla předem, čili pro ty, kdo chtějí být překvapeni, či alespoň chtějí hádat sami, těm doporučuji, aby nic nečetli). Je tu samozřejmě model, kdy všechny epizody vyprávějí jeden velký, přes celou řadu sahající, příběh. To je, konec konců, dnes standard a experimentálně s tím naposledy ve světě Star Treku pracovali v Enterprise. Někdy si říkám, že je to i škoda, protože model jedné epizody, jednoho problému, jednoho zamyšlení a zastavení, měl něco do sebe, ale dnes je zkrátka doba, v níž je důležitější vyprávění a dobrý příběh. Což Discovery má, příběh je poměrně dobře zapletený i rozpletený, slabších míst není zas tolik, co je důležité, často se pracuje s různými sci-fi prvky a místo dlouhého plkání o pocitech postav se častěji dočkáváme taktických či vědeckých porad, popř. konání morálních rozhodnutí a akce, což kvituji jen s povděkem.

Dobré také je, že ačkoliv se Discovery hrdě řadí do klasického univerza, tj. na stejnou časovou linii s např. Kirkem, přesto se nebojí jít v mnoha ohledech dost novou a nečekanou cestou. Že jsou Klingoni trochu vizuálně upraveni, je to nejmenší. Jsou zde nové druhy pohonu a vůbec celkové koncepce vesmíru („spore-drive“), větší využívání multiverza apod. Není se třeba tedy vůbec bát, že by šlo o plytkou akci bez zamotanějšího příběhu a bez čistých sci-fi prvků. Navíc se některé epizody i od děje trošku odklánějí a řeší jeden problém, v čemž starý koncept oddělených epizod připomínají.

Sebelepší příběh by nefungoval bez dobrých postav, které zde jsou: ať už hlavní hrdinka, nejprve rebelantská, posléze naopak silně morální Vulkánci vychovávaná pozemšťanka Michael Bunhamová, z přehnaně úzkostlivé nedůvěřivé postavy se do statečného velícího důstojníka měnící Kelpian Saru, rozpolcený Ash Tyler či neortodoxně drsný kapitán Gabriel Lorca, ale i mnozí další, ti všichni dodávají seriálu tu správnou životnost a nikdo z nich není (i když názory na toto se různí) vyloženě otravný, nesympatický atd. Dokonce se dají stanoviska i mnoha záporných postav do určité míry chápat, což kromě diverzity lidské přidává do směsi i žádanou diverzitu a nejednoduchost názorovou a postojovou.

A postavy by samozřejmě v seriálu vyzněly do ztracena bez kvalitních herců, s nimiž jsem zde neměl problém. Jediné únavné scény snad jsou v prvních epizodách, kde spolu Klingoni mluví klingonštinou až směšně pomalu a pateticky, jinak se skoro vždy jedná o účelné dialogy a interakce, v nichž samozřejmě hlavně vynikají Sonequa Martin-Green jakožto Michael a opět skvělý Jason „Lucius Malfoy“ Isaacs. Různé klasické prvky Star Treku jsou někdy odsunuty do pozadí, ale prostor zde mají, ať už je řeč o vulkánské kultuře, o Klingonech atd. Jen ti Andoriáni jsou tu všehovšudy dva, proč zase všichni kašlou na Andoriány (no jo, asi si svou chvilku slávy vybrali v Enterprise po boku Archera).

Akce a efekty jsou dobré, efektní, zábavné a v zásadě sice nevyrazí dech, ale v ničem si nezadají ani se současnou filmovou produkcí. Na seriál rozhodně nadprůměr z ranku např. Hry o trůny. No, a teď zbývá jen čekat na druhou sérii, která je již v produkci.