Archive for Září, 2015

Heroine’s Quest: The Herald of Ragnarok

Neděle, Září 20th, 2015

Heroine’s Quest je hra, jejíž základní myšlenka a prvotní smysl existence jsou jasné, když ne přímo z názvu samotného, tak hned z prvních obrazovek po spuštění. Z obrazovky tu na nás vyhlíží heroická postava a sotva klikneme na New game, již si můžeme zvolit, zda tato postava bude problémy řešit hrubou silou s mečem v dlani, zda bude vykrádat po nocích domy a vrhat dýky, či půjde-li cestou zdokonalování magie. A pak už volíme, jak dobře bude šplhat, jakou bude mít sílu, jak na tom bude s magií… Ano, hned je nám jasné, že jsme se vrátili do starého dobrého univerza herních sérií od Sierry King’s QuestQuest for Glory. Jedna věc tu ale nesedí. Na úvodní obrazovce svítí rok vzniku: 2013. Dva roky po SkyrimuHeroine’s Quest totiž není starým dílem od Sierry, ale z nostalgických vzpomínek upletená pocta skupinky nadšenců, kterou si navíc další nostalgičtí hráči můžou legálně zdarma stáhnout (pro zájemce tu je např. odkaz ke stažení v tomto článku na BonusWebu). Ovšem nenechme se zmýlit: byť se jedná o fandovské dílo, tak klasikám ze série Quest for Glory se může směle rovnat, v něčem je dokonce dovede pokořit a funguje skvěle i jako samostatná hra, kterou si užijí i lidé Quest for Glory neznalí.

Než se ovšem dostaneme přímo k hře samotné, k jejím motivům, hraní a vyprávění, tak se zamysleme nad tím, co vlastně už bylo nakousnuto v předchozím odstavci. Otázka zní, zda hra, jako je Heroine’s Quest, nakreslená ručně a převedená do pixel-artu s nepříliš vysokým rozlišením, může, s odmyslením si nostalgie a faktu, že se jedná o freeware, obstát i dnes jako plnohodnotný herní zážitek. Co se grafiky týče, parafrázoval bych problém pixel-artu versus moderní 3D realistické grafiky takto: stalo se snad výtvarné umění redundantním s vynálezem fotografie? K určité proměně došlo, to je asi pravda. Realistické výtvarné umění se (nejen) díky fotografii dostalo do slepé uličky, ale malba jako taková pokračovala dál. U her je situace jiná, protože tam realistická malba snad nikdy neexistovala.

Starší hry byly až příliš graficky zjednodušené a klenoty z přelomu 80. a 90. let, mezi něž patří právě zejména adventurní série King’s QuestQuest for Glory či Kyrandia byly vždy výtvarně silně stylizovány. Snaha o realističnost ustupuje pohádkovosti, snovosti, obrazotvornosti a barevné živosti. Kyrandia člověka výtvarně nadchne způsobem, jakým moderní 3D hry už nemůžou. Na těch můžeme obdivovat realističnost a design světa, ale ztrácí se už ten pocit, že každá nová lokace či každý nový charakter jsou novým jedinečným výtvarným dílem. Je v nich mnohem víc vtisknuté „duše“ a kreativity daného grafika. Tím, co zde diktovalo výslednou podobu, byla fantazie a nikoliv fotorealistický obraz skutečnosti kolem nás.

Tímto nechci kritizovat grafiku moderních her. Naopak: mám ji velmi rád a uchvacuje mne, co všechno dokázali grafikové trojrozměrně vymodelovat, otexturovat, rozpohybovat, nastínit, zezrcadlit, ostínovat atd. Je úžasné moci se ponořit do realisticky působícího a tím pádem silně vtahujícícho světa. Ale něco mi v tomto proudu her chybí a to je právě ta jedinečnost, stylizovanost a síla každého nového obrazu, což nabízely právě tyto hry s malovanou grafikou. Nemluvě o tom, že méně realistické vyobrazení více podněcuje vlastní vizuální fantazii.

Tím se dostávám přímo ke grafice Heroine’s Questu. Ta si v ničem nezadá se standardy Quest for Glory. Vlastně bych spíše řekl, že je překonává. To, že nemuseli ladit hru na počítače určitého výkonu, zřejmě umožnilo grafikům si v daných mantinelech maximálně vyhrát. Prostředí je tak zanimované, tráva se ohýbá ve větru (který navíc střídavě vane z různých směrů), scénou se prohání vločky podle toho, jaké je zrovna počasí. Nezaostává ani design, správně bizarní a surrealistický je zejména ve Svartalfheimu, kde gravitaci popírající interiéry jsou navíc plně funkční a surrealističnost se tak přenáší i do samotného hraní (kdo nepochopil tuhle větu, asi si to bude muset zahrát, aby pochopil; mohl bych to uvést na příkladech, ale nechci příliš spoilerovat).

Samotný svět a příběh také navazuje na klasiku Quest for Glory. Tam jsme se setkali se středoevropský, pouštním či východoevropským settingem, nyní jsme se vypravili na mezi Vikingy, kde je pořádně proprána severská mytologie. Jejími prvky a motivy jsme tu doslova zaplaveni, takže pro fandy s Eddou na nočním stolku je hra dvojnásob povinnou záležitostí. Svět je rozlehlejší, než v Quest for Glory IV (což není dohad, stačí srovnat mapy), a je zaplněn zajímavými lokacemi. Krom lidmi obývaného Midgardu navštívíme také již výše zmíněný Svartalfheim a na svých toulkách se setkáme s řadou různých bytostí a mýtických ras. V něčem se Heroine’s Quest nebojí jít ještě dál a být inovativní. Již z názvu je zjevné, že změny (konkrétně v pohlaví) dostál hlavní hrdina, z něhož je nyní hrdinka. Změna je to v zásadě kosmetická, pokud vím, tak ve hře s nikým není možné mít milostný vztah a sexistických poznámek ze strany NPC je také minimum. Vyprávění je dostatečně zajímavé, vedlejších úkolů je tak akorát, akorát snad herní doba mohla klidně být delší. Vypravování je přitom značně sevřenější a intenzivnější, než ve spíše otevřených Quest for Glory.

A jinak se vrací klasické elementy z Quest for Glory. Opět si můžeme zvyšovat schopnost šplhu opakovaným lezením po všem, po čem to jen trochu jde, náhodné boje v lese, které zintenzivní s příchodem tmy, přelézání městských hradeb, vážné fantasy heroické motivy i poťouchlé vtípky a postavy (roztomile-psychopatická veverka zkázy Ratatosk). Hra se vůbec nebojí ani toho, co by si dneska moc AAA titulů nedovolilo, tedy prolamování čtvrté zdi, kdy si hra a postavy v ní uvědomují, že jsou ve hře. Ale jsou zde i momenty, které svou výpravností nechávají za sebou Quest for Glory. Všechny nehráčské postavy navíc mají svůj život a chodí po městě i po lese. Některé motivy jsou bizarně unikátní, jako třeba čaroděj mluvící v samých pleonasmech (viz obrázek u článku). To se musí prostě vidět. A slyšet…

Ano, celá hra je plně nadabovaná a kvalitě dabingu není co vytknout. Sečteno a podtrženo, tuto hru můžu doporučit všem, ovšem ti, kteří v paměti chovají srdečné vzpomínky na staré klasické RPG adventury od Sierry, těm radím aby neváhali a běželi hned stahovat. Můžu se podepsat pod věty, kterými Jan Hanáček uzavřel článek na BonusWebu, na který je zde odkaz v prvním odstavci: „Neexistuje žádná výmluva, proč byste si Heroine’s Quest neměli zahrát. Objektivně je to jedna z nejlepších her zdarma poslední doby.“