Archive for Duben, 2014

Herkules: Zrození legendy

Pátek, Duben 11th, 2014

Mám rád vizuální styl 300Spartaka, ke kterému se Harlinův Herkules hlásil snad již od první promo fotky, přeci jsem se však filmu dlouho vyhýbal. Důvodů je vícero. To, že se Kellan Lutz proslavil Twilightem, bych mu „odpustil“. Ale on vypadá nesympaticky, toporně, slizce a hloupě už na samotné fotce, natož pak v traileru. I první trailery působily velmi hloupě. A první recenze zlé předtuchy jen potvrdily. Nakonec jsem se ke zhlédnutí nicméně přeci jen odhodlal, především kvůli Liamu McIntyrovi, tedy seriálovému Spartakovi, který zde hraje vcelku důležitou (a přece vedlejší) roli. Nutno podotknout, že Liam nezklamal. Tento herec, který má na kontě zatím „jen“ seriály, s přehledem překonává pravděpodobně celý zbytek hereckého ansámblu a to ať je řeč o hereckém umu či o prostém charismatu. Kellan je vedle toho možná ještě horší, než jsem čekal. Jeden by si řekl, že pro roli Herkula (mimochodem, nechápu to neustálé lpění na latinské verzi jména) postačí, aby byl herec svalnatý. No, očividně svaly samy o sobě nestačí, když se hrdina tváří jako tele. Za zmínku snad ještě stojí Adkins, ale ten toho ani nemá moc co předvést, takže se nedá jeho výkon označit ani za dobrý, ani špatný.

Ale herce stranou. Na tomto filmu je špatně skoro všechno. Ne tak hrdě špatně, jako ve filmech od Asylum, kterým se může pro jejich céčkovitost člověk aspoň smát, ale prostě jen špatně a nepovedeně. Scénář nemohl znít dobře snad ani v konceptu. Když se po zhlédnutí filmu zamyslíte nad jeho dějem, musíte se smát, tak hloupě je vystavěn. Tvůrcové prostě potřebovali nějak do filmu dostat gladiátoření, takže začali vršit jeden příběhový bulšit na druhý. A špatný děj není jediným problémem. Je i špatně posouván. V jedné scéně se sotva Herkules dostal ze zajetí a v druhé už se o něm mluví jako o vůdci vzbouřeného lidu. Ehm, něco jsme přehlédli? Člověk si nakonec většinu věcí musí jaksi domyslet, popř. zhruba co deset minut ve filmu rezignovat a přijmout, že stav věcí je teď zase tak a tak.

Třešničkou samozřejmě je naprosto otřesné CGI. Lev vypadá jak z počátku 90. let, možná hůř. Akční scény nejsou o nic lepší. Nejen, že jsou zoufale bez nápadu, ale tam, kde jakýsi nápad je, se potvrzuje mé tvrzení, že 3D zdementňuje filmy. Všechno to máchání šutrů na řetězu či blesků na meči muselo vypadat zajímavě na 3D projekci v kině, ale kolem a kolem jen z filmu dělá směšnou atrakci, která má člověka polekat tím, že mu něco letí na obličej. A přirozeně nefunguje ve 2D.

Nakonec mi tak je trochu líto toho Liama. Asi ani netušil, čemu se to upisuje. Na druhou stranu je dobře, že se aspoň nějak dostal do světa vysokorozpočtých filmů. Doufám, že příště se uchytí v lepším kousku. Zasloužil by si to.

Opráski a jejich semióza

Neděle, Duben 6th, 2014

Opráski sčeskí historje, dnes fenomén o rozsahu, jaký by snad v jejich počátcích hádal málokdo, sleduji víceméně od začátku. A hned na úvod se sluší konstatovat: mám je rád. U některých dílů jsem se z plna hrdla zasmál, jiné nebyly až tak úderné, ale obecně je třeba ocenit, že autor ani po těch letech a zmedializování nepolevil a nevyčerpal se. Normálně bych o nich ale asi nepsal, nicméně pan doktor Šoltys mi připomněl rozsáhlejší jev zvláštního pokrytectví. Týká se např. též známého uživatele ČSFD Verbala, ale vlastně obecně tak nějak všeho. Týká se to lidí, kteří by rádi neustále hodnotili svět podle jakýchsi svých kategorií, podle škatulek, do kterých správný život vměstnali jejich rodiče a prarodiče a všichni sousedi z ulice. Tito lidé mi vždy připomínají jakousi maloměšťáckou malost a mám místy pocit, jako by tu pořád vládl jakýsi mutant biedermeieru: hlavně pořádek, úhlednost, správnost a počestnost. Jaký je podle úzu těchto „soudců řádnosti“ měl být „správný člověk“, jaký je ideální světonázor?

- Správný člověk by zřejmě měl být heterosexuální ženatý muž kavkazského typu, ideálně domácí kutil a pivař.
- Správná žena by měla být za takového muže vdaná a měla by být především vzornou matkou, švadlenou, pradlenou a kuchařkou.
- Správný Čech by měl být ateista nebo trochu zastydlý křesťánek, tak či tak by ovšem v mezích společenské slušnosti měl být lehce pověrčivý.
- Správně by každý měl mít rodinný domek s úhlednou zahrádkou, bonusové body za psa.
- Každý by se měl účasnit akcí komunity, slavit svátky, dodržovat staré zvyky atd.
- Sousedé by měli mít čilé sousedské styky a rodinné i mimorodinné vztahy správného člověka by měly být jeho sousedům transparentní.
- Utrpení zvířat (hlavně těch roztomilých) je horší, než utrpení lidí.
- Západní kapitalismus je bleh (a hlavně hollywoodské filmy, to je bahno a úpadek!).
- Abstraktní umění by uměl vytvářet každý, není to ani umění, umělci jsou darmožrouti.
- Jazyk by měl být spisovný, leda by chtěl správný chlap pivař manifestovat světu hrdost na svůj kraj, to se pak toleruje nářečí.
- Prostý pracující člověk má svůj common sense a ví všechno nejlépe a také má lepší cit pro spravedlnost, než celý soudní systém.
- Na konspiračních teoriích určitě aspoň něco je (viz pověrčivost).
- Na horoskopech určitě aspoň něco je (viz pověrčivost).
- Dojemné filmy natočené relativně nekýčovitým způsobem jsou vrcholem filmařiny (Forrest GumpShawshank).
- „Pravdy“ srdíčka mají přinejmenším stejnou hodnotu jako racionální rozvaha.

Cokoliv se odlišuje od těchto společenských klišé, proti tomu se zvedne vlna nevole. A nebo ne přímo vlna, ale jen taková nenávistná vlnka, neboť, díky Ódinovi, už i do našich krajů se pomalu dostává model moderního člověka z 21. století. Tenhle moderní člověk by podle mě měl chápat věci, které už jsou ale mnohem starší, kterým by měl porozumět už člověk z konce 18. století, kdy se všude kolem zvesela osvícencovalo. Bohužel mám pocit, že spousta lidí tyto výroky zná, ale má je za fráze, popř. je nechápe v plném rozsahu:

- Je na každém, jak si bude žít, pokud neubližuje ostatním.
- Je na každém, co si bude dělat se svým vlastnictvím.
- Je na každém, jak se bude veřejně, umělecky i neumělecky, prezentovat.
- Je na každém, pokud se takovouto prezentací nechá strhnout, pokud se mu zalíbí.

Obecné demokratický „kydy“, že? Ale asi je málokdo bere opravdu vážně. Jasně, můžeš si žít, jak chceš. Ale jsi gay? Fuj. Koukáš na perverzní porno? Fuj. Sleduješ Ordinaci? Fuj. Nemáš ženu a děti? Fuj. Máte děti a nejste manželé? Fuj. Nemáš odklizený sníh? Fuj. Koupil sis auto a rozstřílel ho brokovnicí? Nevážíš si věcí… a mimochodem, fuj. Snad neumíme vyrůst z předchozí epochy. Možná neumíme pochopit, že nemáme právo se dívat druhému přes plot, kontrolovat ho, vychovávat ho, hodnotit ho. Možná nechápeme, že když se umělec nějak vyjadřuje, je to jen jeho věc a pokud se nám to nelíbí, na což máme právo, pak si toho můžeme nevšímat. Pokud si to poptávku najde a my se tomu nakonec nemůžeme vyhnout (a jako Opráski se to třeba dostane i do muzea), pak to zase musíme tolerovat, protože tak to chodí: ústupky v přiměřené míře většině jsou též základem demokracie.

Tím se vracím k umění a k Opráskům. Autor zvolil formu, ta si našla své fanoušky, ale zřejmě pár lidí velmi uráží a zejména potom pana doktora Šoltyse. Kdo jej nutil si Opráski číst? Ale hlavně… jak mohl vysokoškolský pedagog s doktorským titulem vyplodit takový blábol? Podívám se nyní na jeho výplod podrobněji a pak se vrátím k tématu. Tvrzení pana doktora Šoltyse bude fialově, mé poznámky běžnou barvou.

- Komiks je zločinem proti lidskosti a potupou české národní hrdosti.
- Zločin proti lidskosti komentovat nebudu, jistě šlo o metaforu, nicméně „potupa české národní hrdosti“? Tohle je zapotřebí trochu rozebrat. Prvním problémem je, zda komiks skutečně „tupí“ hrdost. Dr. Šoltys se domnívá, že ano, já si myslím, že komiks spíš nepochopil. Budu jen planě teoretizovat, ale myslím si, že autor Oprásků, vystudovaný historik či bohemista (?), bude mít svůj národ vcelku rád. Už jen samotná volba témat a látky o tom svědčí. Na druhou stranu komiks ale nemaluje žádné naivní heroické jiráskovské dějiny. Husité byli hrdlořezové, lidé byli prospěcháři, negativní charakterové vlastnosti se najdou v každém čase a i v dějinách toho našeho „holubičího národa“ je spousta krvavých fleků, na které nemůžeme být zrovna pyšní. Soudobý vlastenec by si neměl nasazovat růžové brýle, či přivírat oči. Tohle jsou věci, s kterými se kriticky myslící člověk musí vyrovnat. Nezapomínejme na premisu Oprásků, že „Palacký byl kikot“. Palacký, otec vlasti, stvořil na svou dobu sice velké historické dílo a byl též významným státníkem, ale rovněž má jeho historická metoda daleko do kritičnosti. Dějiny vnímal svým z prstu vycucaným prismatem boje slovanství s germánstvím, nebál se jako zdroj použít rukopisná falza a to i v době, kdy už sám v jejich pravost moc nevěřil, nezdráhal se naprosto místy fabulovat a historická fakta si jednoduše vymýšlet. Je symbolem toho, jak by „česká národní hrdost“, alespoň tedy dnes, vypadat neměla: tj. zaslepeně.
- S vidinou „tržního úspěchu“ se autoři vzdali základních vlastností jazykové a výtvarné semiózy.
- „Tržní úspěch“ je samozřejmě dost nadnesené. Jsem si skoro jist, že autor s komiksem na Okounu začal čistě pro svou potěchu a stejně tak s tím bez jakýchkoliv finančních výsledků pokračoval na Tumblr. Ovšem, pak se to začalo vydávat v knihách, a proč taky ne, když to dosáhlo takové popularity. Pokud z toho něco kápne, tak si to autor zaslouží: přišel s něčím novým, co se navíc chytlo. Tohle je přece kumšt (či štěstí). A jestli si škrtneme „tržního“, tj. přeformulujeme to tak, že autor to prostě schválně začal „prasit“, protože si řekl „to by se mohlo líbit“, pak no a? To je špatně, že někdo tvořící chce najít svůj okruh percipientů?
- Semióza, semióza, bla, bla.
- Slovo „semióza“ je v daném textu užito směšně mnohokrát. Navíc má zřejmě vzbuzovat dojem vysoké erudovanosti. Připomíná spíš ale klučinu, který doma od rodičů vyslechl nové slůvko a chce s ním teď zamachrovat na kamarády. Ovšemže stačilo uvést, že pisatel je učitelem sémiotiky. Proč taky ten irelevantní exkurz do říše dětského výtvarna? Proč to prázdné poučování, o které se nikdo neprosil?
- Autoři „zneužili“ stádium semiózy z dětství člověka, protože se mu nejde bránit.
- A hudební skladatel zřejmě „zneužívá“ těch vlastností lidského mozku, díky kterým vnímáme v hudbě opakující se motivy a očekáváme další opakování. Jinak řečeno, mnoho estetických teorií (např. Jungova či klasická aristotelská) vychází z toho, že umění rezonuje s něčím v nás, že je nám vždy nějak povědomé, že využívá našich mentálních dispozicí. V hororu bafne monstrum, my se lekneme. V pornu nám ukážou explicitní sex a my se vzrušíme. V dojemném filmu nám ukážou dojemný příběh a my se dojmeme. V napínavých scénách hraje napínavá hudba a my jsme napjatí. Science fiction nám nabídne myšlenkový experiment a ten potěší naši přirozenou zvídavost. To vše je „zneužívání“?
- Vychovává to z dětí dementy, kterým se zřejmě v důsledku četby vyvine či rozvine dyslexie a dysgrafie.
- Za prvé, ono je to pro děti? Na tohle poukázal i sám autor Oprásků. Mně pan doktor Šoltys připomněl dřívější hnutí českých rodičů proti South Parku. Opět jakási malost. Nedokážeme pochopit, že všechno kreslené není nutně pro děti? Někdo se tu zřejmě zasekl někde v 30. letech u Toma a Jerryho. Za druhé, i ty děti dovedou mít jakýsi nadhled a dovedou odlišit od sebe komunikaci doma, ve škole, s dospělými, dovedou odlišit styl Oprásků a spisovnou češtinu, jakou použijí ve škole diktátu. A ví vůbec pan doktor Šoltys, co je demence? Šlo opět o metaforu? Mimochodem, je zajímavé, že pan doktor zmínil progresivní a regresivní asimilace, ale nikoliv přesmýknutí, na kterých je jazyk Oprásků založen především. Jako sémiotik si také mohl všimnout, že mnohými těmito změnami výrazů vznikají i dvojsmysly, čímž se prohlubuje komický aspekt.
Opráski jsou podobny dětským kresbám, které jsou „velmi vzdálené od reality“.
- Toto byla už třešnička na dortu. U většiny bych snad pochopil, že pro ně bude výtvarné umění vrcholit fotorealismem, ale u vysokoškolského pedagoga z humanitního oboru mě to překvapuje. Dadaismus, surrealismus, futurismus, impresionismus, kubismus, experimentální román, expresionismus, abstrakce, beatnici… Nic? Jakékoliv aktualizace narativních postupů? To všechno, počítám, nestačí požadavku „blízkosti realitě“ a ke všemu „zneužívá dětských stádií semiózy“.

A tím se vracím k Verbalovi z ČSFD a všem podobným úkazům. Nemyslím si, že ukázkou lidských neřestí je on. Ukázkou jsou ti lidé, kteří často překračují hranici, když mu píší nenávistné dopisy. On jen změnil formu. Fajn, je vulgární, někomu to možná nevyhovuje, ale je to jeho věc. Ale jeho kritici jsou špatní už od samého jádra: nedokážou přenést přes srdce, že někdo myslí jinak, než je jakousi iluzí „slušného“ úzu. Každý má přece rád Forresta Gumpa, ne? Každý ho musí mít rád, ne? Musí!